Zcela nový přístup k fyzické aktivitě přináší u žen skvělé výsledky

Zcela nový přístup k fyzické aktivitě přináší u žen skvělé výsledky

Klinické studie se tradičně zaměřují na kardioprotektivní vliv časově delších úseků fyzické aktivity. Kardioprotektivní vliv velmi krátkých úseků intenzivní fyzické aktivity je nejasný.

Je známo, že tzv. intervalový trénink, tedy krátké epizody vysoké fyzické aktivity prováděné opakovaně, vedou k významnému zlepšení kardiorespirační výkonnosti. Z toho výzkumníci odvodili analogický princip, který nazvali „Vigorous Intermittent Lifestyle Physical Activity“ (dále VILPA), tedy volně přeloženo „Intermitentní intenzivní životní fyzická aktivita“, což znamená krátké epizody vysoké fyzické aktivity trvající do jedné minuty, které mohou být snadno prováděny během běžného denního životního rytmu. Znamená to např. rychlé vystoupání několika pater, dobíhání autobusu a podobné aktivity vyžadující krátkodobě téměř hraniční dosažitelnou zátěž odpovídající kondici dané osoby. Protože tyto krátké pulzy fyzické aktivity nemohou být zachyceny pomocí dotazníků, pokusné osoby měly zařízení zachycující frekvenci a trvání těchto denních epizod. Vliv těchto aktivit byl zkoumán z hlediska poklesu výskytu definované „MACE" (Major Adverse Cardiac Events). Tím se rozumí kompozitní výskyt nefatální mozkové příhody, nefatálního infarktu myokardu a úmrtí z kardiovaskulárních příčin. Byl tedy zkoumán rozdíl výskytu MACE u osob s epizodami VILPA a osobami, které žádné takové aktivity během dne neabsolvovaly a maximálně se fyzicky zatěžovaly jen procházkami asi 1x v týdnu.

Do studie bylo zařazeno 13 018 žen a 9350 mužů a MACE byly zaznamenány u 331 žen a 488 mužů během sledování 7,9 let. U žen denní doba těchto denních VILPA vykazovala téměř lineární trend dávky zátěže a odpovědi vedoucí k pokles výskytu MACE. U mužů byla závislost dávek VILPA a efektu na pokles MACE méně vyjádřená.

Ve srovnání s ženami s žádnou VILPA a žen se středním trvání epizod VILPA v časovém součtu v průměru trvání 3,4 minuty během každého dne vedlo k významnému poklesu MACE HR = 0,55 (0,41 až 0,75) a ještě větší pokles byl patrný pro izolovaně sledované srdeční selhání HR = 0,33 (0,18 až 0, 59). Ženy s minimálními dávkami VILPA, tedy v celkovém součtu trvání 1,2 až 1,6 minuty denně měly také ještě významný pokles výskytu MACE, HR = 0,70 (0,58 až 0,86) a zvlášť vyčísleno pro infarkt myokardu HR = 0,67 (0,50 až 0,91) a pro srdeční selhání HR = 0,60 (0,45 až 0,81).

Autoři uvádějí, že je velmi překvapující velký je efekt prakticky neplánované fyzické aktivity, což představují tyto krátké epizody trvající 20 - 30 sekund několikrát denně. Přitom dochází k velkému poklesu kardiovaskulárního rizika. Naproti tomu vkládané úsilí je nenáročné. Není třeba specifické přípravy, žádné nutné sportovní oblečení, nulová finanční zátěž, minimální časová náročnost. Pravděpodobný fyziologický princip účinku je zvýšení srdečního výdeje, zlepšení endoteliálních a metabolických funkcí (citlivost na inzulin, lipidový profil) a snížení systémového zánětu. Autoři se také snaží vysvětlit rozdíl efektu VILPA mezi ženami, kde efekt byl značný a muži, kde již tak jasný efekt patrný nebyl. Zřejmě to vyplývá z rozdílného fyzického založení a kondice, kde při měření fyzické zátěže při epizodách VILPA se ukázalo, že ženy během zátěže dosahovaly v průměru 83,2% maximální dosažitelné spotřeby kyslíku (VO2max), zatím co muži jen 70,6% VO2max. Možná nutná zátěž pro muže bude muset být vyšší.

Klinický význam: mezi ženami bez pravidelné plánované sportovní fyzické aktivity již epizody vysoké fyzické aktivity trvající méně než jednu minutu několikrát denně, jsou spojeny s významně nižším rizikem srdečního infarktu a srdečního selhání ve srovnání s ženami prakticky s minimální fyzickou aktivitou. Tento způsob prevence představuje tak slibný způsob využití fyzické aktivity bez nároků na přípravu, časovou a finanční zátěž pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění u žen, které se jinak pravidelněji sportovním aktivitám nevěnují. (Poznámka redakce: Tyto výsledky jsou tak dobré, že budí podezření na možné zkreslení. Ačkoliv to autoři neuvádějí, je možné že se na výsledku podílí tzv. reverzní kauzalita, tedy ženy s primárně lepším zdravotním stavem a kondicí jsou spíše ochotny podstoupit častěji krátkodobě náročnější fyzický výkon. Ženy s primárně horším zdravotním stavem raději nechají autobus ujet a po schodech půjdou velmi pomalu nebo raději použijí výtah, bude-li k disposici. Nicméně každá dávka fyzické zátěže je jistě přínosná.)

Převzato se souhlasem vydavatele „Světová medicína stručně“.