Studie provedená na hibernujících medvědech přinesla překvapivé nové poznatky týkající se žilní trombózy

Studie provedená na hibernujících medvědech přinesla překvapivé nové poznatky týkající se žilní trombózy

V medicíně je pozorován určitý paradox. Pacienti dočasně imobilizovaní, například po zranění nebo chirurgickém zákroku, mají významné riziko vzniku hluboké žilní trombózy. Ale osoby, které jsou chronicky imobilizovány, například po poranění míchy, mozkové cévní příhodě a jsou upoutáni na lůžko nebo invalidní vozík, po odeznění akutní fáze, již jejich riziko žilní trombózy vysoké není. Co je za tímto fenoménem skryto, se výzkumníci rozhodli zkoumat na hibernujících medvědech hnědých. Tato zvířata hibernují 4 až 7 měsíců v roce, přesto nedostanou hlubokou žilní trombózu. Vědci ověřovali hypotézu, že nějaký neznámý faktor je v této době chrání. Nicméně skutečnost, že medvědi občas trombózou skutečně trpí, bylo ověřeno pitvami zemřelých zvířat v době jejich aktivity.

Studie byly uspořádány postupně na několika úrovních. Jednak se odebírala krev medvědům hnědým v době hibernace a v době jejich aktivity. Paralelně běžel výzkum osob chronicky upoutaných na invalidní vozík nebo lůžko a jejich krevní vzorky byly srovnávány s krevními testy osob normálně aktivních. V čase byl sledován vývoj určitých testů zdravých osob, které byly dobrovolně upoutány 28 dní na lůžko v rámci vesmírného programu NASA. Výsledky byly poté ověřovány na geneticky modifikovaném kmenu myší.

Výsledky získané na medvědech hnědých ukázaly, že největší diference ve složení sledovaných proteinů podílejících se na velmi komplexním procesu krevního srážení bylo dramatické snížení tzv. heat shock proteinu 47 (HSP 47), což je protein vytvářející receptory na povrchu krevních destiček a jeho aktivita byla snížena 55 x na destičkách hibernujících medvědů proti medvědům v aktivním životním cyklu. Toto bylo později prokázáno i ve studii srovnávající osoby s chronickou imobilizací a osob normálně aktivních. Jak bylo ověřeno na zdravých dobrovolnících imobilizovaných 28 dní, tento protein klesá při klidu na lůžku již od 5. až 7. dne. Později blokace tvorby tohoto proteinu u geneticky modifikovaných myší ověřila, že tyto myši mají méně časté a menší krevní sraženiny, jestliže se jim arteficielně významně zpomalí odtoku krve z končetiny.

Klinický význam: citovaná studie přináší velmi zajímavé vysvětlení proč krátkodobá imobilizace je vysokým rizikem vzniku žilní trombózy a při dlouhodobé imobilitě toto riziko klesá, a to již od 5. až 7. dne znehybnění. Zřejmě to vysvětluje nejen relativně malé riziko mladších pacientů chronicky imobilizovaných ať na lůžku nebo invalidním vozíku, ale vysvětluje to i proč chronicky ležící osoby v pečovatelských ústavech nejsou stiženi častou žilní trombózou a plicní embolií i bez podávané antikoagulační léčby. Současně tento objev poskytuje další možný terč, jehož ovlivnění by mohlo vést k novému přístupu pro prevenci žilního tromboembolizmu.

Převzato se souhlasem vydavatele „Světová medicína stručně“.