Studie prevence Alzheimerovy choroby

Velmi očekávané výsledky studie prevence Alzheimerovy choroby opět nepřinesly pozitivní zprávy

Prevence byla zaměřena na nositele tzv. mutace Paisa, což znamená přítomnost tzv. presenilin 1 genu, který je přenesen na potomky jedním z rodičů a u potomků se pak objevuje kognitivní zhoršení nastupující v průměrném věku 44 let a klasická Alzheimerova choroba nastupuje o 5 let později. Typicky tyto osoby umírají ve věku kolem 59 let.

Do studie vstoupilo 1200 osob, které byly nositeli mutace Paisa. Vycházelo se z hypotézy, že redukce amyloidu v mozku by měla být prevencí nebo alespoň vést ke zpomalení progrese kognitivní dysfunkce a Alzheimerovy choroby.

V roce 2012 the National Institutes of Health (NIH) věnoval tomuto projektu 100 milionů dolarů. Studie testovala monoklonální protilátky zaměřené proti amyloidu. V červnu tohoto roku byly publikovány výsledky, které byly opět zklamáním. Ve srovnání s placebem monoklonální protilátka crenezumab nevykázala žádný pozitivní efekt u osob s Paisa mutací po 5 až 8 letech léčby. Tato speciálně vybraná skupina pacientů s mutací Paisa zajistila možnost zkrácení nutného léčebného období k prokázání efektu léčby. Kdyby se měla stejná otázka zkoumat na běžné populaci, vyžadovalo by to nejméně 50 000 účastníků a dobu sledování 25 let.

Výzkumníci se snaží najít důvody proč se pozitivní výsledek nedostavil. Do studie osoby vstoupily v průměrném věku 37 let a jen 45 % nemělo žádné amyloidové plaky v CNS v době zařazení do studie. Prevence tedy mohla začít pozdě. Také dávky monoklonální protilátky mohly být příliš nízké. Nicméně provedená rešerše publikovaná v Journal of Alzheimer Disease nalezla dalších 9 farmak, které byly nějak zaměřeny proti amyloidu a všechny propadly ve fázi tři klinického zkoušení. Jediným léčivem, které bylo zatím uvedeno do klinické praxe je další monoklonální protilátka proti amyloidu aducanumab, který vedl ke snížení obsahu amyloidu beta v mozku, což je podle FDA předpoklad, že se v budoucnu objeví klinický efekt. Jen na základě tohoto výsledku a následné hypotetické úvahy byla látka schválena do klinického užití. Léčba však stojí 28 200 dolarů ročně, a tak jsou v odborné veřejnosti k jejímu zařazení do klinické praxe četné námitky. V současné době běží 3 další studie s monoklonálními protilátkami proti amyloidu, které možná odpovědí na otázku, zda tato cesta prevence a léčby může vůbec mít nějaký účinek.

Výzkumníci hledají tedy jiný cíl, jehož ovlivnění by bylo preventivně a léčebně efektivní. Jde o další proteiny jako tau nebo TDP-43 (transactive response DNA-binding protein 43), protein také zodpovědný za vznik degenerativních onemocnění. Současně probíhá 131 studií nefarmakologické intervence zaměřené na kognitivní trénink, spánek, fyzickou zátěž apod.

Výzkumy v této oblasti s použitím monoklonální protilátek jsou pochopitelně velmi drahé a nutné sledování pacientů k ověření výsledků navíc i velmi dlouhé. Výzkum naráží tedy na obrovské náklady. Je možné, že se najde jiná účinnější cesta než léčba zaměřená na prevenci ukládání amyloidu v CNS.

Klinický význam: Alzheimerova choroba, která je jedním z největších současných populačních zdravotních problémů není zatím účinně preventabilní ani léčitelná. Další monoklonální protilátka proti amyloidu se ukázala je neúčinná. Jediný zatím uznaný preparát ze souboru zkoušených monoklonálnch protilátek proti amyloidu byl zařazen do klinické praxe jen na základě zjištění, že omezuje formaci amyloidových plaků v centrálním nervovém systému, ale zatím nejsou důkazy o tom, že by zabránil kognitivnímu zhoršování. Proto se proti jeho zařazení do klinické praxe ve Spojených státech vznáší mnoho námitek a jeho schválení se také označuje spíše za výsledek firemního lobbingu. V dohledném čase tedy nelze očekávat v této oblasti nějaký průlomový objev.

Převzato se souhlasem vydavatele „Světová medicína stručně“.