Kolchicin jako lék po infarktu myokardu?

Kolchicin jako lék po infarktu myokardu? 

Zánětlivé procesy hrají důležitou roli v aterogenezi. Například inhibice interleukinu-1β pomocí monoklonální protilátky canakinumabu ve studii CANTOS vedla k 15% snížení kardiovaskulárních příhod. Nicméně došlo k nárůstu závažných infekčních komplikací, což zabránilo použití v této indikaci. To bylo stimulem pro hledání jiné protizánětlivé látky ke snížení aterosklerotických komplikací, která by neměla závažnější nežádoucí účinky.

Kolchicin je levná, protizánětlivá medikace s výhodou podávání per os. Mechanizmem účinku je inhibice polymerizace tubulinu a tedy vzniku mikrotubulů, což postihuje buněčné adhesní mechanizmy a snižuje produkci zánětlivých chemokinů. Kolchicin se osvědčil v léčbě dny, familární, tzv. středozemní horečky a perikarditidy. Ve studii the Low-Dose Colchicine (LoDoCo) dávka kolchicinu 0,5 mg denně snížila výskyt kardiovaskulárních příhod. Tato studie však zařadila jen 532 nemocných a nebyla kontrolována placebem.

Byla tedy uspořádána nová, dvojitě slepá, randomizovaná studie zařazující nemocné během 30 dnů po prodělaném infarktu myokardu. Tito nemocní užívali buď 0,5 mg kolchicinu l x denně nebo placebo. Primárně byl sledován kompozitní cíl, a to úmrtí z kardiovaskulárních příčin, resuscitace pro srdeční zástavu, infarkt myokardu, mozková cévní příhoda nebo urgentní hospitalizace pro anginu pectoris vedoucí ke koronární revaskularizaci. Samostatně byly zhodnoceny i jednotlivé komponenty primárního ukazatele.

Celkem bylo zařazeno 4745 nemocných průměrného věku 60,6 let, 2366 užívalo kolchicin a 2379 placebo. Medián sledování byl 22,6 měsíců. Primárně sledovaný kompozitní ukazatel se objevil u 5,5% nemocných na kolchicinu a 7,1% na placebu. (hazard ratio, 0.77; 95% interval spolehlivosti [IS], 0.61 až 0.96; P=0.02). Při analýze jednotlivých faktorů primárního ukazatele došlo ke statisticky významnému poklesu rizika při užívání kolchicinu ještě pro mozkovou cévní příhodu HR 0.26 (95% IS, 0.10 až 0.70) a urgentní hospitalizaci vedoucí ke koronární revakularizaci HR 0, 50 (95% CI, 0.31 až 0.81).  Riziko bylo sníženo i pro úmrtí z kardiovaskulárních příčin HR 0,84, pro resuscitaci při zástavě oběhu HR 0,83 i pro infarkt myokardu HR 0,91, tyto poslední 3 ukazatele však nedosáhly statistické významnosti, k čemuž by mohlo dojít, pokud by soubor pacientů byl větší. Obvyklá komplikace kolchicinu, průjem, se objevil u 9,7 % pacientů oproti 8,9% na placebu, což nebyl významný rozdíl, ale nehovoří se zde o trvání průjmu. Mohlo jít o průjem trvalejší v porovnání s průjmem epizodickým. Pneumonie jako závažná komplikace se objevila u 0,9% nemocných na aktivní léčbě a 0,4% na placebu, což již byl statisticky významný rozdíl (p = 0,03) vyplývající zřejmě ze změn v imunitních reakcích pacientů užívajících kolchicin.

Klinický význam: U nemocných po infarktu myokardu se kolchicin v nízké dávce 0,5 mg p.o. l x denně ukázal snižovat výskyt ischemických kardio a cerebrovaskulárních příhod. Výsledky jsou o to přesvědčivější, že výzkum nebyl financován žádnou farmakologickou firmou, ale vládními organizacemi Quebecu a the Canadian Institutes of Health Research.

Převzato se souhlasem vydavatele „Světová medicína stručně“.