DOAC v prevenci TEN u pacientů s nádorovým onemocněním

Lze použít direktivní angikoagulancia (DOAC) k prevenci tromboembolické choroby u pacientů s nádorovým onemocněním?

Nemocní s nádorovým onemocněním mají sedmkrát vyšší riziko tromboembolických komplikací. Je tedy třeba dlouhodobá antikoagulační terapie v prevenci tromboembolismu. Guidelines většinou doporučují dlouhodobou léčbu nízkomolekulárním heparinem, což vzniklo na základě studií prokazujících lepší výsledky než podávání warfarinu. Nicméně dlouhodobá léčba subkutánními injekcemi je pro pacienty dlouhodobě zatěžující. Citovaná studie se zabývala otázkou, zda lze bezpečně v této indikaci použít direktní antikoagulancia (DOAC). Jednalo se o randomizovanou, ale nezaslepenou studii na 67 onkologických pracovištích ve Spojených státech, která zařadila pacienty se zhoubnými nádory, ať se jednalo o invazivní solidní tumor, lymfom, myelom nebo chronickou lymfocytární leukémii.

Pacienti byli randomizovaně rozděleni 1:1 buď k podávání DOAC (apixabanu, rivaroxabanu, dabigatranu nebo edoxabanu, n = 330) nebo k podávání nízkomolekulárního heparinu (dalteparinu, enoxaparinu, fondaparinoxu, n = 308). Primárně sledovaným ukazatelem byl návrat tromboembolie v prvních 6 ti měsících po předchozí příhodě.

Ve sledovaném období půl roku došlo k rekurenci tromboembolických příhod u 6,1 % pacientů na DOAC a u 8,8 % pacientů aplikujících nízkomolekulární heparin. Toto byl jasný výsledek prokazující, že DOAC nejsou v prevenci návratu tromboembolická nemoci méně účinné než nízkomolekulární heparin. Těžší krvácení se objevilo u 5,2 % účastníků na DOAC a 5,6 % na nízkomolekulárním heparinu. Také v ostatních sekundárních ukazatelích sledující další nežádoucí účinky nebyl zjištěn žádný rozdíl.

Klinický význam: studie přináší poměrně přesvědčivý důkaz, že v prevenci recidivy tromboembolických komplikací u pacientů s onkologickým onemocněním lze použít kterékoliv direktní antikoagulans, které je v současné době na trhu k dispozici, s minimálně stejným efektem jako podávání nízkomolekulárního heparinu.

Převzato se souhlasem vydavatele „Světová medicína stručně“.