Digoxin stále dobrá alternativa ke korekci frekvence permanentní fibrilace síní

Digoxin stále dobrá alternativa ke korekci frekvence permanentní fibrilace síní

Permanentní fibrilací síní autoři předkládané studie RATE-AF rozumí situaci, když bylo ošetřujícím lékařem rozhodnuto již neplánovat obnovení sinusového rytmu. Vyjasnit je třeba zejména případy, kdy je permanentní fibrilace síní kombinována s projevy srdečního selhávání, kde rychlá odpověď komor podstatně zvyšuje riziko hospitalizace a zvyšuje mortalitu. Tito nemocní jsou v současné době léčeni nejčastěji betablokátorem, méně již digoxinem nebo kombinací obou. Digoxin je tak považován v těchto indikacích za spíše druhou možnou volbu.

RATE- AF je randomizovaná otevřená studie zahrnující 160 nemocných starších 60 let s permanentní fibrilací síní (dále FIS) a dušností hodnocenou jako New York Heart Association II a vyšší. Randomizovaně užívali nízkou denní dávku Digoxinu v rozmezí 0.062- 0,225 mg (průměrně 0, 161 mg) nebo bisoprolol v dávce l,25-15 mg denně, průměrně (3,2 mg) pro kontrolu frekvence.

Primárně sledovaným ukazatelem byla kvalita života po 6 ti měsících posuzovaná na Short Form Health Survey physical component summary score s možností 0 - 100 bodů. Jako minimální významnou odchylku byla považována změna skóre o 0,5 standardní deviace. Současně se hodnotilo 17 sekundárních ukazatelů v šesti měsících a 20 po jednom roce. Zahrnovalo to zejména klidovou tepovou frekvenci, NT – proBNP, European Heart Rhythm Association (EHRA) symptom classification a další.

Při hodnocení primárního ukazatele nebyl žádný rozdíl mezi oběma skupinami v 6 ti měsících s průměrným skóre 31,9 bodů pro digoxin a 29,7 pro bisoprolol. V sekundárních ukazatelích bylo 16 z nich bez rozdílu v obou léčených skupinách jen, European Heart Rhythm Association (EHRA) symptom classification vykázala u 53 % nemocných na digoxinu zlepšení o 2 třídy oproti jen 9% na bisoprololu. (P <0 .001).

Ve 12 ti měsících již 8 ukazatelů z 20 favorizovalo digoxin, zejména NT pro BNP - median pro digoxin 960 pg/ml proti 1250 pg/ml pro bisoprolol,
(P = 0.005). Nežádoucích účinků bylo hlášeno méně pro digoxin 25% proti 64% pro bisoprolol. (P <0 .001). Vedlejších reakcí vztahující se k medikaci bylo 29 při užívání digoxinu z toho l6 vážných. Při užívání bisoprololu to bylo l42 a z toho 37 vážných.

Klinický význam: V doprovodném editorialu je konstatováno, že RATE -AF je první studie srovnávající digoxin a betablokátor bisoprolol pro kontrolu frekvence u permanentní FIS. Zatímco současná quidelines doporučují betablokátory nebo kalciové blokátory jako léky první volby,
na podkladě výsledků této studie se digoxin jeví jako dobrá alternativa k bezpečné kontrole frekvence u nemocných s permanentní FIS. Relativně nízká denní dávka digoxinu (průměrně 0,161 mg) se ukázala ke kontrole frekvence jako dostatečná.

Převzato se souhlasem vydavatele „Světová medicína stručně“.