Digoxin stále dobrá alternativa ke korekci frekvence permanentní fibrilace síní

Digoxin stále dobrá alternativa ke korekci frekvence permanentní fibrilace síní


Permanentní fibrilací síní autoři předkládané studie RATE-AF rozumí situaci, když bylo ošetřujícím lékařem rozhodnuto již neplánovat obnovení sinusového rytmu. Vyjasnit je třeba zejména případy, kdy je permanentní fibrilace síní kombinována s projevy srdečního selhávání, kde rychlá odpověď komor podstatně zvyšuje riziko hospitalizace a zvyšuje mortalitu. Tito nemocní jsou v současné době léčeni nejčastěji betablokátorem, méně již digoxinem nebo kombinací obou. Digoxin je tak považován v těchto indikacích za spíše druhou možnou volbu.

RATE- AF je randomizovaná otevřená studie zahrnující 160 nemocných starších 60 let s permanentní fibrilací síní (dále FIS) a dušností hodnocenou jako New York Heart Association II a vyšší. Randomizovaně užívali nízkou denní dávku Digoxinu v rozmezí 0.062- 0,225 mg (průměrně 0, 161 mg) nebo bisoprolol v dávce l,25-15 mg denně, průměrně (3,2 mg) pro kontrolu frekvence.

Primárně sledovaným ukazatelem byla kvalita života po 6 ti měsících posuzovaná na Short Form Health Survey physical component summary score s možností 0 - 100 bodů. Jako minimální významnou odchylku byla považována změna skóre o 0,5 standardní deviace. Současně se hodnotilo 17 sekundárních ukazatelů v šesti měsících a 20 po jednom roce. Zahrnovalo to zejména klidovou tepovou frekvenci, NT – proBNP, European Heart Rhythm Association (EHRA) symptom classification a další.

Při hodnocení primárního ukazatele nebyl žádný rozdíl mezi oběma skupinami v 6 ti měsících s průměrným skóre 31,9 bodů pro digoxin a 29,7 pro bisoprolol. V sekundárních ukazatelích bylo 16 z nich bez rozdílu v obou léčených skupinách jen, European Heart Rhythm Association (EHRA) symptom classification vykázala u 53 % nemocných na digoxinu zlepšení o 2 třídy oproti jen 9% na bisoprololu. (P <0 .001).

Ve 12 ti měsících již 8 ukazatelů z 20 favorizovalo digoxin, zejména NT pro BNP - median pro digoxin 960 pg/ml proti 1250 pg/ml pro bisoprolol,
(P = 0.005). Nežádoucích účinků bylo hlášeno méně pro digoxin 25% proti 64% pro bisoprolol. (P <0 .001). Vedlejších reakcí vztahující se k medikaci bylo 29 při užívání digoxinu z toho l6 vážných. Při užívání bisoprololu to bylo l42 a z toho 37 vážných.

Klinický význam: V doprovodném editorialu je konstatováno, že RATE -AF je první studie srovnávající digoxin a betablokátor bisoprolol pro kontrolu frekvence u permanentní FIS. Zatímco současná quidelines doporučují betablokátory nebo kalciové blokátory jako léky první volby,
na podkladě výsledků této studie se digoxin jeví jako dobrá alternativa k bezpečné kontrole frekvence u nemocných s permanentní FIS. Relativně nízká denní dávka digoxinu (průměrně 0,161 mg) se ukázala ke kontrole frekvence jako dostatečná.

Převzato se souhlasem vydavatele „Světová medicína stručně“.

Effect of Digoxin vs Bisoprolol for Heart Rate Control in Atrial Fibrillation on Patient-Reported Quality of Life: The RATE-AF Randomized Clinical Trial Dipak Kotecha, Karina V. Bunting et al. JAMA. 2020;324(24):2497-2508. doi:10.1001/jama.2020.23138
MUDr. Luboš Kotík