XXXIII. kongres České internistické společnosti
Dovolujeme si Vás pozvat na XXXIII. kongres České internistické společnosti ČLS JEP, který se uskuteční v termínu 6. – 9. 12. 2026 v Praze.
Klíčová data
• do 1. 9. 2026 přihláška k registraci včasná (vč. úhrady reg. poplatku)
• do 30. 5. 2026 přihláška vystavujících společností
• do 30. 6. 2026 přihláška k aktivní účasti (vč. zaslání abstraktů)
• do 15. 9. 2026 přihláška k ubytování (vč. úhrady)
Akreditovaná akce systému celoživotního vzdělávání je garantována ČLK a bude ohodnocena kreditními body.
Vzdělávací akce je pořádána dle Stavovského předpisu č. 16 ČLK.
Úvodní slovo
Vážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové!
Dovolte mi, abych pojal pozvání na Výroční kongres ČIS ČLS JEP ne zcela typicky, ale jako malý rozbor jednoho z klasických děl beatnické poezie, básně českého Kerouaca, Václava Hraběte.
To samozřejmě neznamená, že bychom jako organizátoři nezvali účastníky, partnery, podporovatele, přednášející a experty. Naopak. Přijeďte všichni. Bude to skvělý čas. Samozřejmě, že již předem musíme poděkovat všem, kteří se na realizaci kongresu podílejí a podílet ještě budou.
Jak ale chceme propojit několikatisícovou vzdělávací a vědeckou akci s pohledem básníka? Pojďme se o to tedy pokusit.
Hned na začátku zamyšlení si všímáme souznění: Již úvodní verš vyjadřuje myšlenku, že kdo se přestane vyvíjet, zůstane pozadu. Svět se hýbe, a kdo se nehýbe s ním, mizí z obrazu. Báseň pak přináší aktuální témata: rychlost doby, strach z ustrnutí, generační neklid, odpor k autenticitě a pasivitu. Všímá si ale i osobního růstu, společenských změn. Platí to v každé době i oboru. Stojíme před novými výzvami a realita se nám mění před očima:
• Polypragmazie a interakce: kdo „zůstane stát“ u starých schémat, přehlédne, že dnes má pacient 12 léků, DOAC, biologika, GLP1-agonisty, a přehlédne i interakce…
• Pozor na zjednodušování: „vždyť to tak děláme roky“ je v interně nebezpečná věta.
• Nový klinický obraz: HFpEF, prediabetes, subklinická ateroskleróza, frailty – toto dřív nebylo v popředí, dnes bez toho internista „stojí opodál“.
• Multidisciplinarita: interna není solitérní obor; kdo se nepropojuje s kardiology, nefrology, geriatry, paliatry a dalšími, stojí mimo hlavní proud péče.
Co bychom si, jako lékaři všech generací, mohli z kongresu odnést?
• Nechci být ten, kdo „chvíli stál“: každý rok si vědomě přiznat, v čem jsem zastaral a co potřebuji přeučit.
• Budu si hlídat, kde už jen opakuji rutinu: tam často začíná „opodál“.
• Nebudu se bát říct „nevím“: to je první krok k tomu, abych nestál.
• Budu sledovat nejen nové léky, ale i nové hodnoty: důraz na kvalitu života, sdílené rozhodování, depresivitu, frailty, polyfarmakoterapii.
• Jako starší generace nebudu brzda, ale most: předat zkušenost, ale neuzamknout mladší do „našich časů“.
V interně nejde být hotový – jde jen o ochotu se hýbat.
Těšíme se na Vás
Richard Češka, Jiří Widimský a AI Copilot
